Proč je Red Bull X-Alps tak fascinující závod? Lepší odpověď, než dalo letošní 20. výročí nejdrsnějšího adventure závodu světa, jsme si nemohli přát. Nadělil nám totiž extrémní zážitky v tý nejryzejší podobě. Viděli jsme snad všechno, co od extrémních závodů můžeš chtít – extrémní výkony, extrémní dramata, extrémní úspěchy i extrémní pech. A to všechno v extrémně skvělý atmosféře, která se na 12 dní rozprostřela na zemi i na nebi nad pěti alpskými zeměmi. Ale začněme pěkně od začátku.
Ke startu připravit
Partnerem tohohle úžasnýho svátku dobrodružství rozhodně nejsme jenom proto, že náš vrchní gurmán Radek Slabý je nadšený paraglidista. Kde už jinde než právě na Red Bull X-Alps je tak důležitý, aby outdoorový jídlo dodalo síly tělu a klid mysli. Aby sportovci a sportovkyně měli jistotu, že se na něj můžou za všech okolností, kdykoli a kdekoli spolehnout. Že budou mít dostatek energie a psychický pohody, i když neví, jestli přenocují v údolí pod pramenem Clozzy, na zasněžených svazích Mont Blancu nebo je čeká noční hike neúprosným terénem pohoří Brenta.
Maxime Pinot a Aaron Durogati – úřadující mistr světa s dvojnásobným absolutním světovým šampiónem. Na X-Alps se potkává absolutní elita. © zooom / Lukas Pilz
Když jsme vyráželi do Kitzbühelu, vypadalo to bouřlivě. Předpověď totiž ukazovala, že závod odstartuje do lijáků, co Alpy dlouho neviděly. V kempu pro závodníky ale panovala naprostá pohoda. Ne, že by všude kolem nebyl soustředěný frmol příprav, ale víc než nervózní napětí ze všech vyřazovalo nadšený očekávání dobrodružství, který je před nimi.
Při přípravách před startem měly všichni skvělou náladu. Kingy tým ale zářil ze všech nejvíc. © Vincent Tiphine
Určitě tomu pomohla i poctivá kuchyně Made in the Czech Republic. A co nedodalo Adventure Menu, o to se se svými ručně hnětenými a mistrně pečenými chleby každé ráno postaral český reprezentant Ondra Procházka. I počasí jako by si uvědomilo, že kazit takovou skvělou atmosféru by byl hřích, a navzdory předpovědím bylo akorát ideální na poslední tréninkové lety a večerní pohodu před startem.
Že by tomu pomohla i svatomartinská husička? © Vincent Tiphine
Prolog jako poctivý předkrm
Dvacáté výročí je velká věc a organizátoři připravili opravdu velkolepý závod s řadou změn. Rekordních 15 turnpointů na 1223 km dlouhý trase byl jenom začátek. Letošní prolog kromě minizávodu o 3 Night Passy pro ty, kdo skončí "na bedně", navíc přinesl úplně nové pravidlo: závodníci a závodnice budou do hlavního závodu startovat v takových časových rozestupech, které určí právě jejich výkon v prologu. I mezi veterány a favority závodu tak získal prolog najednou mnohem větší význam. Pro všechny totiž rázem bylo od samého začátku o co bojovat. A bylo to vidět.
Prolog letos rozhodně nebyl žádný takový lážo plážo rozběh. © zooom / Christian Lorenz
Na přistání před cílovým sprintem se dostalo hlava na hlavě hned 5 závodníků, takže na nějaké balení nebyl čas a my jsme tak byli svědky nové disciplíny – běhu v letecké plné polní s padákem v náručí. Cílem se jako první prohnal čerstvý mistr světa v paraglidingu Maxime Pinot s náskokem jen 5 vteřin na druhého Chrigel Maurera. Jako třetí proběhl cílem vzdáleným asi 1 km od místa přistání náš ambasador a italská paraglidová ikona Aaron Durogati se ztrátou 7 vteřin na Mr. X-Alps. To jsme ještě nemohli tušit, že podobně rychlý a extrémně vyrovnaný bude celý letošní závod.
Na nebi nad Alpami byla v letošním závodě hlava na hlavě od startu až do cíle. © zooom / Sebastian Marko
12 dní, kdy rozhoduje každý okamžik
V parádní atmosféře startu na malebném historickém náměstíčku v Kitzbühelu začal Red Bull X-Alps jako žádný jiný. Po urputným stoupání se s rychlostí blesku z Hahnenkammu jako první do vzduchu vznesl Pál Takats (HUN). V termice za ním postupně na nebe vystoupalo 32 těch nejlepších a mezi nimi 3 hvězdy, které závodily tak trochu i v našich Adventure Menu barvách: Ondra Procházka, který si vybojoval místo ve startovním poli, a po 6 letech tak na Red Bull X-Alps opět zavlála česká vlajka. Královna nebes Kinga Masztalerz, která měla brzy dokázat, že její představa o tom, co je dobrodružství, je dost za hranicí i pro nejdrsnější adventure race planety. A taky dvojnásobný mistr světa Aaron Durogati, u kterého ještě 3 dny před startem nebylo jasné, jestli kvůli těžkému nachlazení vůbec nastoupí.
Po dvou ročnících viděl X-Alps opět reprezentanta České republiky. © Martin Kička
I když v pozici nováčka v závodě, Ondra Procházka není na X-Alps rozhodně žádný zelenáč. Vlastně to byla už jeho čtvrtá účast, protože tři ročníky absolvoval jako support, z toho dva právě s Aaronem. A do boje se pustil po hlavě. Jestli totiž Ondru něco charakterizuje, je to určitě fakt, že jde vždycky na hranu. Což u držitele světovýho rekordu v jednom z nejbláznivějších paraglidových akrobatických triků asi není překvapivý. Narozdíl od ostatních se proto rozhodl hned po startu zvolit jinou trasu, která mu měla od prvních momentů získat náskok. Jenže hned za prvním hřebenem ho drsně překvapila náhlá změna počasí.
Počasí a povětrnostní podmínky se v Alpách mění údolí od údolí. © zooom / Sebastian Marko
Takže zatímco ostatní si poklidně pluli vzduchem, na Ondru se valila jedna prudká průtrž mračen za druhou. A aby tý smůly nebylo málo, když už byl na dohled od místa, který by mu dalo šanci odstartovat a všechno dohnat, přišla bouřka, která ho definitivně srazila na chvost závodního pole. Šance na uskutečnění jeho plánu mu utekla doslova o 15 minut. A to je X-Alps! O tom, jak budou vypadat dny, se rozhoduje v minutách. O tom, co se stane v nejbližších hodinách, se rozhoduje v okamžiku. A boj se tu svádí nejen s limity vlastních sil, výdrže a psychiky, ale taky proti nevyzpytatelným vrtochům přírody, proti který je veškerá lidská moc i vůle prostě bezmocná.
Déšť neznamená přestávku, ale drsný hike, kdy z vás nepřetržitě crčí pot i voda. © zooom / Vítek Ludvík
Prvním zlomovým okamžikem závodu byl Den 3. Nejen proto, co dramatického přinesl, ale taky proto, že v 6:00 druhý den ráno čekala na toho, kdo bude poslední, neúprosná eliminace. Kvůli Ondrovi jsme proto byli jako na trní. Aaron se zatím pohodlně držel ve vedoucí skupině a Kinga ráno atakovala druhou desítku. Jenže X-Alps je nahoru dolů, fyzicky i emocionálně. Ondra se vzepjal k neuvěřitelnýmu výkonu. Bojoval jak lev. Neúnavně běhal a lítal jako pták. Nejenže stáhnul 50km ztrátu, kterou měl na předposledního čínského závodníka, ale během jediného dne se probojoval na 29. místo s 32km polštářem.
Svým famózním výkonem Ondra dokázal, že lva ve znaku si pořád zasloužíme. © zooom / Adi Geisegger
Jenže na týhle dobrodružný houpačce byli dva. Pro Kingu totiž začal v průběhu dne foukat špatný vítr, a tak se na jeho konci dostala na tu pozici, ze který se Ondra tak famózně vyškrábal nahoru. Narozdíl od čela závodu, se teď skutečný drama dělo na jeho konci. A tak přišly na řadu Night Passy, divoký karty, co umožní 1x vynechat povinnou noční dobu odpočinku, kdy se závodníci nesmí hnout z jednoho místa dál než na 250 m. Ondra nechtěl – narozdíl od Kingy, čínského a australského závodníka nebo francouzské závodnice – přijít o tohle eso v rukávu a rezervu proti soupeřům měl solidní. Rozhodl se tedy zakončit den brzy, aby si případnou ztrátu ráno pohlídal.
Pro Kingu se třetí a čtvrtý den slily v jedno. A byla to dobrá volba. © Vincent Tiphine
Sedmihodinová povinná zastávka pro Ondru znamenala možnost vyrazit na trať příštího dne ve 4:30. A zatímco hodiny odtikávaly do ticha noci čas k budíčku, Ondrův polštář se pomalu ztenčoval. Pouhých 10 minut před tím, než Ondra mohl vůbec udělat první krok, stáhl Číňan Song poslední metr Ondrova náskoku. Zjevně se přes noc musel změnit v mašinu, co nezná únavu, nezakolísá a nedojde jí dech, protože za noc uběhl přes 60 km! A tempo, ve kterém jel už 20 hodin, nezvolnil. Spíš s východem slunce ještě přidal. Ondrovi tak bohužel přesně v šest zazvonil telefon s krutou zprávou: "Ondro, jsi oficiálně vyřazen." Jeho odpověď přesně vystihla podstatu tohohle podniku: "I tak pokračuju dál. Poletím a budu pokračovat v závodě sám se sebou." Svým výkonem navzdory taktickým chybám i nepřízni počasí, odhodláním, nezdolnou vůlí a postojem v průběhu závodu i po jeho předčasném konci jasně ukázal, že je tělem i duší sportovec světový třídy. A my jsme na něj patřičně pyšní. Právě proto, že je takový. A dvojnásob proto, že je náš.
Když lítání miluješ, není co řešit. Ondrova sportovního ducha nemůže zastavit nic. © zooom / Christian Lorenz
Hranice dobrodružství za hranicemi závodu
Kinga díky Night Passu utekla v úterý hrobníkovi z lopaty. A to ji parádně nakoplo. Dokonce natolik, že ji za její středeční výkon organizátoři vyhlásili závodnicí dne. Dokázala odstartovat z krtince s prominencí jen 150 m nad údolí a letět tak, jak to naše Královna nebes umí: rychle a s úsměvem na tváři vstříc dobrodružství. A dobrodružství na sebe nenechalo dlouho čekat. Při spěšném startu z Lötschenpassu se na Kingy křídle utrhly dvě šňůry a den pro ni skončil. Noc ji zastihla v místě s výhledy jak z průvodce pro milovníky vysokohorské turistiky. Majestátní horský průsmyk, kde musela přenocovat, měl jen jednu drobnou vadu na kráse.
Kinga si nenechá ujít jedinou příležitost pustit se za opravdovým dobrodružstvím. © Vincent Tiphine
Byl nad sněžnou čárou. Paráda, když se tam v parném létě vyrazíte s odpovídajícím vybavením záměrně zchladit. Když ale nemáte nic víc, než padák a to, s čím jste naposledy vzlétli, už to tak idylický není. Kinga proto strávila noc ve výšce téměř 3 000 m. n. m. bez spacáku, bez karimatky, zato s durch mokrýma ponožkama. Většina z nás by nezamhouřila oka a klepala se celou noc mrazem a strachem, jestli se dočkáme rána. Jenže Kinga je z jinýho těsta. Takže když ji její support Chris ráno našel, zářila štěstím jak sluníčko a vyspaná byla do růžova.
Kéž bychom my uměli mít tak krásná rána. © Chris Wright
Pravý nefalšovaný vol-bivouac je pro ni totiž teprve to pravý dobrodružství. A protože měl Chris s sebou nejenom spacák a teplý věci na zahřátí, ale hlavně suchý ponožky a vydatný jídlo, měla snídani do postele podle jejího gusta. A my díky tomu máme úžasnej doklad toho, jak vypadají momenty, kdy si po prvním soustu Adventure Menu přijdeš jako v ráji.
Jsou chvíle, kdy tě poctivý jídlo dostane z 0 na 100 během prvního sousta. © Chris Wright
Je trochu škoda, že organizátoři měli pocit, že tohle dobrodružství je už za hranou hazardu, a Kinga za něj dostala žlutou kartu. Od nás za něj má jenom potlesk, co trhá uši, a upřímný obdiv. V hrudi týhle naší holky totiž bije dobrodružný srdce silný jako zvon. Tenhle úžasnej moment si ale bohužel vybral svou daň nejen v podobě výstrahy od ředitele bezpečnosti závodu. Ideální počasí se drželo s čelem závodu a na Kingu zůstaly konstantní průtrže mračen, silný vítr a další překážky ze strany vyšší moci přírody, se kterýma se musela popasovat.
Počasí Kingu drželo často na zemi, ale rozhodně ji nedokázalo srazit na kolena. © Vincent Tiphine
Rvala se o každý metr na zemi i ve vzduchu. Ale bohužel převážně na rozblácený zemi a bičovaná deštěm. Přesto se ještě dvakrát ubránila vyřazení. Na cestě k Mont Blancu jí ale povětrnostní podmínky už nedovolily víc než dva kratičký lety dohromady ani ne 30 km, a tak ji ráno 10. dne závodu čekal nemilosrdný verdikt. Není pochyb o tom, že Kinga letos toužila dorazit do cíle. Je nám nesmírně líto, že se jí to nepodařilo.
Cesta někdy ukáže, že skutečný cíl je jinde, než jsme si na startu mysleli. © Vincent Tiphine
Zároveň nás těší, když víme, že získala něco, co pro ni má mnohem větší smysl:
"Nejsem závodník. Už nějakou dobu jsem to cítila, ale nikdy ne takhle jasně. Nikdy jsem nebyla fanouškem extrémních závodů. Hike&fly závody mi ale přišly jako dobrodružství a způsob jak posouvat sama sebe. Způsob jak se naučit něco nového, co pak využiju při svých vol-bivouacových dobrodružstvích.
Když mě ale ani tak prestižní závod jako Red Bull X-Alps nepřiměje nevystoupat nad 3 000 metrů, abych mohla kroužit kolem Zugspitze a mávat na turisty?! I když vím, že budu muset zbytečně navíc klesat zpátky 1500 metrů do Lermoosu?! Když se radši vydám svou cestou a nocuju v horském průsmyku, místo abych se držela na trase ověřené ostatními?! Když neodolám přeletu Aletchského ledovce jen pro tu nádhernou podívanou, i když vím, že mě silný SV vítr donutí vrátit se zpátky na normální trasu?!
Je zjevný, že mě to táhne jinam než na stupně vítězů. Každý ročník je víc a víc o rychlosti, efektivitě a kontorole. Víc o plánování, precizních přípravách a logistice. A míň o tom, co je neznámé. Já si mezitím jdu svými cestami do neznáma. Už nějakou dobu to ve mě klíčilo, ale nerozuměla jsem tomu tak jasně jako teď. A i v tom je síla X-Alps. Donutí tě vydat se cestou, co ti ukáže, kdo skutečně jsi."
K tomu není, co dodat. Upřímně a poctivě poznat sebe sama je cennější než všechny medaile světa. Pro tuhle upřímnost a otevřenost Kingu všichni milujeme a obdivujeme.
© Vincent Tiphine
Sláva vítězům, není poražených
Aaron na rozdíl od Ondry a Kingy absolvoval celý závod s chladnou hlavou. Na třetí turnpoint v Achentalu sice ještě dorazil jako první, ale pak se držel své standardní taktiky. Držet se stále ve vedoucí skupině a se soustředěným odstupem čekat na to, kdy se mu nabídne příležitost k překvapivému úniku. Tahle strategie vypovídá mnohé o mentální síle, obdivuhodně koncentrované profesionalitě a sportovní sebejistotě dvojnásobnýho mistra světa a šestinásobnýho účastníka X-Alps.
Aaron je svou mentalitou pilot Formule 1 mezi hike&fly závodníky. © zooom / Lukas Pilz
Snad ze všeho nejzřejměji to ukázal v letošním prologu. Zatímco ostatní se rozběhli v hromadném startu vstříc boji o night pass a výhodnější startovní pozici, Aaron kráčel vycházkovým tempem a se svým okouzlujícím úsměvem na rtech mával fanouškům. Když ho pod Hahnekammem doběhl reportér s dotazem, zda ho netrápí, že je kvůli tomu poslední se ztrátou už 5 minut na závodníka před ním, odpověděl jako typický Aaron. S lehkým úsměvem a lišáckým zajiskřením v očích lakonicky pronesl: "Myslím, že se mi nakonec snad někoho předstihnout podaří." Stupně vítězů s rozestupem pár vteřin mezi ním, Chrigelem a Maximem jasně potvrdily, že ví, co dělá.
Jak si užívá start Aaron Durogati? Moc... © ĽVT
Jeho riskantní přelet jezera Como byl bravurním důkazem jeho taktiky zvolit ve správný moment jinou cestu než ostatní a získat překvapivou výhodu. Zaslouženě za to sklidil obdiv diváků, závodníků i organizátorů. Na hladině jezera v Zell am See přistál v čase 7 dní 49 minut přesně. V čase, který by v 8 z 9 předchozích ročníků Red Bull X-Alps znamenal jasné vítězství. Tohle ale bylo 20. výročí a závod, který trhal všechny myslitelné rekordy. Aaron se tak umístil na krásném, ale vzhledem k jeho fantastickému času přecejen překvapivém, 8. místě.
Aaron přistává na hladině Zellského jezera. © zooom / Christian Lorenz
Ne každý Aaronův riskantní pokus o únik totiž vždy přinesl kýžený úspěch a X-Alps letos i sebemenší odchylku od ideální trasy tvrdě trestal. Jediná jistota, která tak v jubilejním 10. ročníku zůstala, bylo již osmé vítězství Chrigela Maurera v řadě! Všechno ostatní je důkaz famózního ročníku, který si asi všichni přáli, ale upřímně ho určitě nikdo nemohl čekat. Historicky nejdelší X-Alps byl totiž zároveň nejrekordnější:
- Chrigel Maurer (SUI) vyhrál v nejrychlejším čase historie 6d 6h 1m 51s
- 6 dalších závodníků by v kterémkoli jiném ročníku suverénně zvítězilo
- Druhý v pořadí Damien Lacaze (FRA) zvládl nejdelší let v historii, ve vzduchu byl 11h 13m a uletěl 266 km (Ano, na záchod se "chodí" za letu.)
- Nejmenší časový rozestup mezi závodníky v cíli na 1223 km dlouhé trati byl 14 vteřin!!!
- Elie Egger (AUT) se při svém prvním startu stala první ženou v historii, která se dostala do cíle X-Alps
- 23 z 32 sportovců přistálo v cíli v Zell am See, většinou se do cíle dostane méně než polovina účastníků
- 20. ročník prošel rekordním počtem 15 turnpointů a závodníci v průměru urazili 2248 km
- Rozdíl ve vzdálenosti zdolané po zemi mezi prvním a posledním v cíli byl 385 km
Lidi, to je to pravý dobrodružství!
6 let a 3 ročníky partnerství Adventure Menu a Red Bull X-Alps je pro nás snem, který se plní s každým ročníkem víc a víc. Daleko za hranice naší nejbujarejší fantazie. Nejde ani tak o to, že pro malou českou firmu z Podkrkonoší je ohromný být na jedný lodi s velikány outdoorovýho světa jako Red Bull a Salewa. Důležitý je, co naše jídla znamenají pro ty nejlepší světový hike&fly atlety a atletky. Jak velký důkaz pro nás je, že to, o co se u nás v Trutnově snažíme, dává skutečně smysl těm nejlepším dobrodruhům adventure sportu po celý planetě. Od Austrálie po Evropu, od Japonska po Ameriku ví, že v závodě, co je staví před nejdrsnější výzvy a napíná hranice jejich možností až na samou hranu, mají o jednu pořádnou starost míň.
Jumming Song (CHI) měl zjevně dost fyzických i mentálních sil, aby po celém dni zvládl zaběhnout noční ultramaraton a ještě pokračovat druhý den až do západu slunce. © zooom / Lukas Pilz
Ať už na X-Alps musí neplánovaně nocovat bezprizorní v zóně věčnýho sněhu nebo letí svůj životní let přes 11 hodin bez zastávky, vždycky mají jistotu, že se pořádně a chutně nají. A když to platí i v takových krajnostech, můžou se s jistotou kdykoli a kdekoli spolehnout, že díky Adventure Menu naberou ztracenou energii a udrží si mentální sílu. A v kontextu, kde je všechno a pořád extrémní, najdou útočiště, kdy si můžou na chvíli připadat, že je všechno vlastně úplně v pohodě.
Chvilka idyly při analýze meteorologických radarů a rychlý svačince. © Martin Kráčalík
Ze všeho nejdůležitější je ale to, co nesouvisí ani s nadlidskýma výkonama, ani s posouváním hranic, co dokáže jednotlivec nebo člověk vůbec. Nejdůležitější jsou totiž ryzí a upřímný příběhy, který tahle akce přináší. Když totiž vidíte v kempu 32 týmů, který dva roky nemyslí na nic jinýho, než jak udělat všechno pro dosažení cíle, a přitom si v úžasně přátelský atmosféře vzájemně radí a pomáhají, je vám jasný, že tady jde o víc, než o nejrychlejší cestu do finiše. Když vidíte legendárního Toma Coconeu (ROU), jedinýho účastníka všech ročníků X-Alps, jak s věčným úsměvem od ucha k uchu dělí čas mezi poslední přípravy se svým supportem, videohovory domů a posezení před karavanem svých rodičů, je vám jasný, že tohle není prostě další závod. Že je to zásadní moment v životě lidí, kteří našli svoji vášeň a taky spřízněné duše, se kterými tu vášeň můžou sdílet. Na týhle cestě napříč drsnou alpskou krajinou se totiž naučíte, jak zásadní je mít kolem sebe ty správný lidi, se kterými můžete bez obav lítat s hlavou v oblacích. A taky, kým jste doopravdy vy sami. A to je přece ta pravá podstata dobrodružství. Ať už se za ním vydáte na X-Alps nebo kamkoli jinam.
Tak přejeme šťastný cesty a dobrou chuť.
